Úvod do napájecích kabelů

Napájecí kabely se používají již více než století. V roce 1879 vytvořil americký vynálezce TA Edison kabel tak, že měděnou tyč obalil jutou, vložil ji do železné trubky a prostor vyplnil asfaltovou směsí; nainstaloval tento kabel v New Yorku, jako průkopník podzemního přenosu energie. Následující rok vyvinul britský vynálezce Callender silové kabely izolované asfaltem-impregnovaným papírem-. V roce 1889 instalovala SZ Ferranti (UK) mezi Londýnem a Deptfordem 10 kV olejem-impregnovaný papír{13}}kabel. V roce 1908 byla ve Spojeném království zavedena kabelová síť 20 kV a aplikace silových kabelů se stále více rozšiřovala. V roce 1911 Německo nainstalovalo vysokonapěťový kabel 60 kV{20}, což znamenalo začátek vývoje vysokonapěťových kabelů. V roce 1913 vyvinul M. Höchstädter (Německo) individuálně stíněný kabel; tato inovace zlepšila rozložení vnitřního elektrického pole a eliminovala tangenciální namáhání izolačního povrchu, což představuje milník ve vývoji silových kabelů. V roce 1952 Švédsko instalovalo 380 kV extra-vysoko{29}}napěťový kabel v elektrárně na severu, čímž si uvědomilo praktické použití takových kabelů. Do 80. let 20. století se vyráběly ultra-vysoko{33}}napěťové kabely dimenzované na 1100 kV a 1200 kV.